Deník IV. – 18 – Jedeme vlakem
Originální text
Rád si s Ivou hraju s vojáky. Jsou to takovýhle panáčkové (z umělé hmoty), asi 3cm vysocí. Vezmeme si kuličku a cvrkáme s ní. 12 vojáků proti 12 vojákům.
Celý den poprchávalo a bylo sychravo.
26. listopadu (sobota) 1988
Dnes už nepršelo. Ale stejně bylo mokro. Tak jsme dneska nešli zase ven. Při této příležitosti jsem se učil, hlavně básničku Máj od Karla Hynka Máchy. Moc mě nejde.
V televizi dávali „Kaňka do pohádky“. Celkem pěkná je. (Jak zelená kapka rosy je).
Po skončení jsme jeli vyzkoušet boty (na lyžák) ke Švadlenkovejm. Potom jsme si u nich hráli.
Na konci dávali „Neříkej mi majore!“. Když už to začalo, jeli jsme k babičce.
Tam jsme se na majora dodívali.
Taky to bylo celkem pěkný.
Na zpátek domů jsme jeli vlakem, jen taťka jel autem. Filipovi a Davidovi se to moc líbilo. Vždyť jeli poprvé vlakem.
Super atrakce, bohužel jen na pár minut. Trasa Slatiňany-Chrudim, cca 5km. Ale věřím, že to byl sice krátký, ale o to intenzivnější zážitek, lepší než na pouti. 👍
Byl jsem celkem ospalý, ale stejně jsem si šel s Ivou a taťkou hrát karty. Pak jsem šel spát.
27. listopadu (neděle) 1988
Po Studiu Kamarád jsem se doučil matematiku a básničku Máj. Ke všemu zase nebylo zrovna nějaké dobré počasí. Ale po obědě jsem šel stejně s Vládíkem a Dankem ven. Nejdřív jsme byli na hřišti a potom jsme hráli na panovníky.
Slovo autora
Ve filmu „Kaňka do pohádky“ hraje moje oblíbená dětská herečka – Žaneta Fuchsová. Určitě to v té době byla moje tajná láska. Je to dost přesně můj typ, taková roztomilá slečna. Spíš než z filmu „Kaňka do pohádky“ ji budete znát z jiných filmů, například: