Deník V. – 6 – Šmoulí mánie

Originální text

Abych nezapomněl, udělali jsme si legraci (vystřelili jsme si) (se Stanislavem …) z kluků z naší třídy:

Hlavně:
Miloš …
Tonda …
Milan …

A trochu:
Jan …
Petr …

Je jich 5. Bylo to se šmoulama. Zrovna, když jsem si prohlížel Standovy šmouly, zeptal se Miloš, čí to je. Standa říká: „Všechny jsem mu je dal“ (mě)

A Miloš hnedka, jestli by jsem mu nedal, pořád žadonil (to už jsem se stal středem hloučku ve třídě). Všichni najednou chtěli smerfa (šmoulu). Jo, to byla tenkrát šílená mánie. Podobně jako kdysi „céčka“.

Jak se změnili. Byli miloučký. Tonda …, který mě někdy mlátí, byl najednou samá zdvořilost.
Teda Tondo, to se už vůbec nepamatuji!! O tom si ještě promluvíme.

Potom jsme odešli do fyziky. Tam jsem dal kartičku se šmoulama Standovi, protože sedí vedle mě.

Potom jsem utíkal do třídy. Když tam přišli, začal jsem šmouly hledat. Tak jsem řekl, že jsem je asi ztratil na chodbě. Celou přestávku všichni hledali šmouly. My jsme se se Standou potají smáli.

Nakonec se všichni dohodli, že mi je sebral Standa v lavici. Ti panečku byli naštvaní, když jsme jim vypálili rybník. Alespoň jsem poznal, jací jsou.
No já bych to raději moc nezveličoval. Ta davová hysterie byla stejně způsobena tou šmoulí mánií. 😃

10. prosince (sobota) 1988

Dnes jsme také nešli ani ven. Byli jsme odpoledne u babičky, protože tatínek s maminkou jeli do Bukovky pro skla.
Asi opravit to rozbité sklo ve skříni.

Dívali jsme se „Zajatec japonských ostrovů I. díl“. Tak tenhle seriál si už vůbec nepamatuji.

11. prosince (neděle) 1988

Dnes jsem byl venku akorát chvíli. Střílel jsem prakem. Péťa si ho taky udělal. Alespoň mu ho už nemusím půjčovat. Byl druhý díl „Zajatce japonských ostrovů“. Taky jsem se učil na pondělí.

Slovo autora

Musím přiznat, že se Standou byla vždycky hrozná sranda. Ten dokázal neuvěřitelné věci. A někdy i dost drzé. Nevím, jestli se dobře pamatuji, ale myslím si, že se jednou během vyučování proplazil ke stolu paní učitelky, tam se uvelebil tak, aby jej neviděla a dělal na nás po zbytek hodiny obličeje. Hrozná sranda. 😂😂 Na to bych odvahu nenašel. Ale možná si to pamatuji blbě, je to jen útržek vzpomínky.