Deník V. – 15 – Válka s Burkoňovcema

Originální text

Potom se už i ojediněle začalo mezi sebou bojovat. Nejvíce na mě, protože jsem dělal vzpoury kvůli tomu, že si Martin začal moc poroučet. To bylo většinou v časech 1.-4. třídy.

Ve třetí jsem však byl s nimi, protože jsme válčili s Burkoňovcema.

První bitvu jsme vyhráli a druhou jsme prohráli.

První bitva

Burkoňovci se chtěli podívat do našeho bunkru, ale já s Petrem jsme je tam nepustili. Shodili jsme je dolů z kopce. Ti pak pelášili.
Tato bitva se slavně zapsala do dějin naší ulici a dodnes na tento úspěch vzpomínáme. 💪

Druhá bitva
Bojovali jsme o lesejček.
Jde o malý remízek uprostřed pole, nedaleko našich rodinných domů.

Bitvu si už ale moc nepamatuji.
Na místě, kde jsem střílel prakem, jsem našel dýku vyrobenou ze dřeva. Možná ji mám dosud někde schovanou.
Prak jsem ztratil, ale na jaře jsem jej opět našel.

Stalo se to v neděli.

Zkusím udělat reprízu druhé bitvy z nákresu boje.

Burkoňovci přišli ze severu (bydleli na místním sídlišti Stromovka) do lesíka. Potom táhli přes pole k našemu valu s chatrčemi. Zaháněli jsme je střelbou prakem, nicméně pak jsme byli donuceni k ústupu.

Celá naše parta ustupovala dál ulicí Dr. Janského směrem ke hřišti.

Já, jako pozorovatel, jsem se po nějaké době sám vrátil obhlédnout situaci. Za stavební boudou byl schovaný přímo hlavní velitel Burkoň a nečekaně mě překvapil zezadu. Byl silnější a šikovným chvatem mě neutralizoval. Naštěstí Vládík zachytil moje volání o pomoc. Bouchnul Burkoně pažbou dřevěné pušky dozad a Burkoň utekl.
Bůh ví, jak to tenkrát celé doopravdy bylo. Jisté je, že se tahle bitva stala historickou potupou naší ulice a dodnes si tento šrám neseme v našich srdcích. 😁

Slovo autora

Jako děti jsme každou chvíli s někým válčily. Ono bylo asi vesměs jedno s kým a proč. Myslím, že nás spíš táhla neutuchající touha po jakémkoliv dobrodružství. Špionáž, intriky, zbraně, všechno nás zajímalo.
Co se pamatuji, tak se snad nestalo nikdy nikomu nic vážnějšího. Naštěstí ani tím prakem jsem nikdy nikoho netrefil. Ono dostat šutrem vystřeleným z praku, to by mohlo dopadnout také dost špatně.

Pamatuji se, že mi tenkrát říkal nějaký kamarád, že po sobě střílejí flusbroky. To je taková malá natahovací vzduchová pistole na diabolky. Naštěstí není zdaleka tak silná jako vzduchovka. Každopádně střílet s nimi po sobě je také čiré bláznovství. 😲

Řekl bych, že tyhle hry byly takové předchůdci populární zábavy – airsoftu. To je už úplně jiná liga, jiná hra. K dispozici jsou plně automatické elektrické zbraně s kadencí X střel (plastové kuličky) za vteřinu.

Ještě zmíním, že v tomto oboru se velmi dobře uchytil můj bratr Filip, který v roce 2011 založil firmu Jefftron, vyrábějící různá rozšíření do airsoftových zbraní. Oba bratři, Filip i David, airsoftem svého času hodně žili. A to je krásná ukázka, jak se lze přes oblíbenou zálibu nebo koníček dostat až k vlastnímu podnikání.