Deník II. – 19 – Čert a Mikuláš

Originální text

30. listopadu (neděle) 1986

Dnes k nám přišli Amazonky. Šel jsem potom ven. Iva je nemocná.

1. prosince (pondělí) 1986

Až do Vánoc nebudeme jezdit na klavír.
To musel být příjemný pocit úlevy.

Iva nešla dnes do školy.
Nemocná zrovna na svůj svátek.

2. prosince (úterý) 1986

Dnes už Iva šla do školy. Rychle se oklepala z nemoci, holka jedna! 👍

3. prosince (středa) 1986

Dnes šla Iva bruslit, já jsem šel na pionýra.

Мама и папа уехали в город.
Máma a táta jeli do města.

4. prosince (čtvrtek) 1986

Dívali jsme se v televizi na Ostrov pokladů.

5. prosince (pátek) 1986

Dnes chodí ČERTI. My jsme se vůbec nebáli. Vacek utrhl jednomu čertovi OCAS.

Na druhé stránce možná měla být kresba čerta a Mikuláše, ale asi nebyl čas, škoda.

Myslím, že jsme se čertů dost dlouho báli a taky si myslím, že nejlepší obranou proti strachu je útok. Prostě protivníka zesměšnit. Snad to i ten čert bez ocasu bral sportovně.

Slovo autora

Ostrov pokladů, podobně jako mnoho jiných námětů, se dočkal opakovaného zfilmování. Mohu jen tipovat, že jsme se dívali na tuto verzi z roku 1972.

Čert a Mikuláš k nám pravidelně chodil. Převlečeni do masek chodil táta a strejdové. Obzvláště maska čerta byla opravdu děsivá. Jestli ji někdy najdu, tak ji vyfotím a dám ji sem. Tady machruji, jak jsme se nebáli, ale v koutku duše nás trochu svíral strach.

Jednou měl dokonce čert (tenkrát strejda Láďa) jednu nohu pokrčenou v koleni a místo nohy tyč s kopytem. Divím se, že se někde cestou nerozsekal. A jednou měl v pytli něco živého, něco, co se v pytli hýbalo, zřejmě zlobivé dítě, což nás tenkrát hodně vyděsilo. Ve skutečnosti, měl strejda v pytli chudáka živého králíka. Snad tento svátek přežil a dočkal se ve zdraví klasického „nedělního králíka“. 😋