Deník I. – 10 – Sbíráme papír

Originální text

26. března (středa) 1986

Dnes jsme v kreslení dělali berany. Můj se podobal koňovi.

27. března (čtvrtek) 1986

Dnes jsme měli rodinnou poradu. Je to poprvé. Dostal jsem také trojku z přírodovědy. Za chvíli budou velikonoce.

28. března (pátek) 1986

Dnes jsme vyhráli soutěž. Byli jsme první. 4. B. byli čtvrtý. 3. B. byli poslední. 5. A. byla předposlední. Vyhráli jsme dort. I když já jsem přinesl jen 2,80kg, ale Fleško přinesl 36,20kg.
Domnívám se, že šlo pravděpodobně o sběr papíru. To se dneska už asi moc neřeší.

A když jsem přišel ze školy, byla válka. My proti hromadě Hnulíkovců. Martin srababa jim dal všechny těžké (sněhové) koule.

29. března (sobota) 1986

Ráno jsme barvili velikonoční vejce. Ale neumíme dělat kraslice. Večer jsme šli na plavání. Vždy je tam teplá voda, ale dneska byla ještě teplejší. Ale je to od šesti do sedmi. Já jsem uplaval deset temp.
Jak se znám, tak jsem se mezi nimi určitě aspoň dvakrát odrazil od dna.

30. března (neděle) 1986

Opravili jsme trochu bungr. Na hřišti se nám ztratil zlatý míč. Nenašli jsme ho. Večer jsme si hráli na doktora.

31. března (pondělí) 1986

Dnes mám volno, protože jsou velikonoce. Vykoledoval jsem hodně vajec. Večer pršelo a zároveň bylo slunce. Takže vznikla duha. A když jsme jeli domů, tak jsme viděli, jak v dálce prší (od babičky).

1. dubna (úterý) 1986

Je prvního apríla. Nachytal jsem: maminku, tatínka. Ivu trochu. Maminka mě chtěla taky nachytat, ale nachytal jsem ji dřív.
Klasický aprílový žertík byl, že “v předpovědi počasí hlásili, že bude večer ještě chumelit.”

2. dubna (středa) 1986

Dnes jsme v kreslení dělali pasáčky ovcí. Můj seděl.

3. dubna (čtvrtek) 1986

Přesvědčil jsem se, že Iva umí fotbal. (Iva byla vždy všestranného zaměření).

Davídek se dnes ráno naschvál převaloval. Davídek si rychle lehne a otáčí se na všechny strany. Potom si prudce sedne. Tak se to pořád opakuje. Filípek to ještě neumí.

Slovo autora

Určitou zajímavostí je, že jsme se jako děcka hodně často oslovovali jen příjmením, někdy samozřejmě nějakou přezdívkou, častokrát spíš hanlivou. Já byl, překvapení, „Prcek“. Nebo „Žížalek“, taky moc pěkný, fakt děkuji. 😂😂 Děti umí být hodně krutý. 😅

Zmiňuji zde poprvé „válku“. Jako bandy děcek jsme mezi sebou neustále válčili, uzavírali mír, spojovali, zrazovali, intrikovali, zabírali území, měnili hranice, prostě úplná „Hra o trůny“. Doufám, že se k tomuto tématu dostanu později mnohem podrobněji. Co si zatím vybavuji, tak jsme hodně válčili s Hnulíkovci, Burkoňovci a Lovci ještěrek. Samozřejmě to byli takové dětské půtky, žádné baseballové pálky a nože.

Tehdy jsme byli hodně ovlivněni dějepisem – Egypt, Řecko, Řím, později Sámova říše, Husité (tohle téma jsem obzvláště miloval), pak také knihami – westernovkami od Karla Maye a samozřejmě jejich filmovým zpracováním – Vinnetou, Vinnetou – Rudý gentleman, Vinnetou – Poslední výstřel, Poklad na Stříbrném jezeře. Kdo z nás nechtěl být tak odvážný a čestný jako Vinnetou a Old Shatterhand.