Deník I. – 12 – Opět ještě sněží

Originální text

9. dubna (středa) 1986

Dnes jsme v kreslení dělali hudebníky. Já jsem ho dělal s Renkem. Když jsme vyšli ven, honili jsme se. Potom přišel jeden chlap. A Renek si šel (zpátky) pro tašku. Jenže ten starej ošklivej chlap Renka nakopl. Renek začal křičet: „já si ještě musím pro tašku“. Vyprávěl jsem to tatínkovi.

10. dubna (čtvrtek) 1986

Dnes Davídek krásně spal. A teď. Myli jsme se a pak nás maminka zavolala a řekla, abychom se šli podívat na Davídka, jak spí. Měl v pusince dudlíka.

Je častým tématem, jak se sourozenci (zejména v dětství) mezi sebou nesnáší a dělají si naschvály, ale tohle, až na pár výjimek, nebyl nikdy náš problém. My jsme se vždycky měli celkem rádi. 🙂

11. dubna (pátek) 1986

Je to podivuhodné, ale dnes sněžilo. Všecky kytičky hynuly. Mláďata pomírala. (No, to už trochu přeháním, ale asi jsem tomu chtěl dodat na vážnosti).

Martinovo morče už také zemřelo. (ale pochybuji, že v důsledku sněžení) 

Ve Slatiňanech také sněžilo. Ve Slatiňanech (u babičky slatiňanský) mám také morče. A jako zázrakem moje morče nezemřelo. Koupili jsme také koberec. Krásný koberec.

12. dubna (sobota) 1986

Dnes ráno jsme jeli na házedla. Já jsem byl druhý. Vyhrál jsem malý ostrý hoblík (modelářský, stále ho někde doma mám). Maminka mě za to pochválila. Večer jsme jeli na plavání.

Mě tatínek udělal tři rakety (oblíbené vyhazování do vody), víc ne, protože zazvonilo. A když zazvoní, musíme hned vylézti (z bazénu).

Slovo autora

Tu událost před Lidovou školou umění v Chrudimi si velmi živě pamatuji. Nevím, co to bylo tenkrát za magora a ani o co mu šlo. Nemyslím, že jsme tenkrát nějak provokovali.

Prostě nějaký dospělý nervák nakopnul Renka do zadku. Sranda je, že dneska by to setkání bylo velmi zajímavé. Z Renka nakonec vyrostl docela zabijátor a asi by se jen tak nenechal kopnout do zadku. 😎

Kresba té motorky do deníčku se celkem povedla. Je fakt, že jsem si pomohl trochu kružítkem – plašť obou kol. Ale popravdě, dneska bych to už ani namalovat nedokázal, tenhle „talent“ se v průběhu dalších let dočista vytratil.

Jezdili jsme pravidelně na plavání do krytého bazénu v Pardubicích. Jezdili jsme škodovkou 105S. Do ní se nás narvala kupa děcek z naší ulice. Do bazénu se šlo vždy na jednu hodinu a bylo to řízené zvoněním. Také jste nesnášeli ty povinné koupací čepice?