Deník I. – 18 – Návrat domů
Originální text
19. května (pondělí) 1986
Když jsme přijeli domů ze školy v přírodě, ukázal jsem mamince, co jsem si všechno přivezl (tatínek nebyl ještě doma). Asi (pravděpodobně) jsem si tam zapomněl: 1 tričko, 1 tílko, 2 čepice (jednu kšiltovku a a kohouta čili kulicha). Vykoupal jsem se, potom jsem šel ven a běhal jsem až do večera. (To víte, že jsem si hrál s Filípkem a Davídkem).
To je tááák sladký. To je furt maminka, tatínek, …. 😂😂
20. května (úterý) 1986
Dnes jsme jeli naposledy na plavání do Vysokého Mýta.
21. května (středa) 1986
(kreslení)
Dnes mě soudruh pochválil, že jsem udělal pěknou vrbu (z hrnčířské hlíny). Soudruh nás pozval do divadla, kde byly vystaveny obrázky. (nevím, proč je to přeškrtlé)
22. května (čtvrtek) 1986
Dnes byla u nás návštěva. Šel jsem brzy spát, protože mám zítra pochodové cvičení.
23. května (pátek) 1986
Místo školy jsme měli pochodové cvičení.
24. května (sobota) 1986
Nejeli jsme na plavání, protože teta je v práci (s autem). Večer jsme se dívali na detektivku.
25. května (neděle) 1986
Dnes jsme skoro pořád běhali venku. Hráli jsme několik her: Na schovávanou, vybiku (vybíjenou). Nebo jsme si vzali polystyrén a brousili jsme to o obrubník do tvaru lodiček, já jsem udělal dvě lodičky, jednu velkou a druhou malou. Pouštěli jsme je potom v nádrži po vodě.
Dopisy z tábora
Dovolím si citovat některé pasáže z dopisů, které mi přišly do Lánova.
Dopis ze 7. května 1986
Je tu hezky, neprší, proto každý den zaléváme tvou zahrádku. Vykvetly nám konvalinky. Tatínek dodělává botník a ponk. Až přijedeš, tak to bude hotové a pak začnete s tátou stavět ohniště. A budeme si opékat buřty.
…..
Iva ti posílá pohled a moc na tebe vzpomíná.
Dopis z 13. května 1986
Ivanka by chtěla jít spát, tak ti napíše pár slov:
Ahoj Lukášku, moc nehlídám hory, Ládík našel sedátko, Martin si poroučí.
„Hlídání hor“ vysvětluji v tomto příspěvku „Jedeme do Lánova“. Je vidět, že ačkoliv jsem na Ivu spoléhal a tuto důležitou činnost na ni během mé nepřítomnosti delegoval, tak rozkaz moc neplnila. 😄
No a Martinovi to „poroučení“ celkem zůstalo, ne? 😉
Během mé školy v přírodě táto dokončoval několik věcí na domě:
- dodělal v garáži botník se žebříkem (stále tam je, poctivá práce)
- k věšáku na prádlo navařil držáky na houpačku pro Filipa a Davida
- ve sklepě dodělal ponk, kde speciálně pro mě vybudoval šuplík (jak jsem říkal, byl jsem i velký kutil, takže jsem jej nutně potřeboval)
Hodně důležitou zprávou je:
Na počítadle od strejdy Pavla jsem již naklepal 25555.
Mechanické počítadlo Chronotechna sloužilo v našem případě zřejmě jako určitá forma antistresového nástroje. 😂
Neméně důležitou zprávou je, že:
Do špaččí budky, kterou jsi vyrobil, se ještě žádný ptáček nenastěhoval, musíme mít zřejmě trpělivost.
Jak jsem již zmiňoval v některém příspěvku, domnívám se, že budku bohužel nikdy žádný ptáček nevyužil, rozhodně ale byla pravidelně obývaná vosami.
Když se nad tím tak zamyslím, tak většina výrobků, které jsem kdy za svůj život vyrobil, tak buď nefungovala vůbec, nebo jen tak nějak napůl. Ale nikdy jsem se tím nenechal odradit a nevzdal jsem to. 💪
Za zmínku pak stojí závěr dopisu:
Iva dostala tyto známky: 1, 1, 2, 2, 3 ze psaní a dokonce 4 z matematiky, příkop moc nehlídá, je to lajdák. Martin tě pozdravuje a ven moc nechodí, musí se asi hodně učit.
Dopis od Martina
Ahoj Luky,
Napiš, jak jste přijeli. A jak se máš?
Motokára je v pořádku, ale Danek nám ji pořád krade. (No aby ne, když původně byla asi jeho 😎)
A bez tebe je nám tu velice smutno.
Hlídáme pořád stromky.
Pan Jirásek zapíchl dvě tyčky vedle sebe a natáhl mezi ně řetěz pomazaný asfaltem. ❓❔❗❕
Ten kluk co ho zná Petr, ten co hrál na plechovky, nám rozebírá strážnici.
Pozdravuj Péťu a Baďu.
Ahoj,
Martin a Vláďa
Slovo autora
Nějak se začíná projevovat únava z každodenního psaní. 🙂
Jak jsem již zmiňoval, jezdili jsme pravidelně na plavání do Pardubic. Jezdili jsme jedním autem, od strejdy Petra. Za to mu patří velké díky. 👍
Přemýšlím, kolik dětí se nás mohlo narvat dozadu, tipuji tak šest, protože jsme typicky jezdili všichni bratranci a sestřenice. A na bezpečnostní pásy se vzadu ještě nehrálo. Celkově bezpečnost těchto škodovek byla opravdu tragická a nechtěl bych ani vidět, jak bychom dopadli v případě nějaké nehody. Na druhou stranu se jezdilo výrazně pomaleji než dnes. Na youtube.com lze nalézt dost materiálů na toto téma, např. crash test.
Mimochodem, úplně první auto strejdy Petra snad mělo ještě dřevěnou karosérii. Ani nevím co to bylo zač.
My jsme v té době jako rodina auto ještě nevlastnili. Ale to musí brzy přijít, protože naše první auto – Škoda 105S, jsme si koupili, když mi bylo 10 let. Tak se asi brzy dočkáme velké události. Na auto se šetřilo dlouhé roky. Ta naše Škoda 105S v základní výbavě stála zhruba nějakých 55.000Kčs. Běžný plat mohl být tak 2500Kčs měsíčně?! Pěkný článek o cenách aut je na iDnes.cz.
„Dnes jsme skoro pořád běhali venku.“ Je fakt, že naši rodiče to v tomto ohledu měli celkem jednoduché. V ulici jsme byli jedna velká parta vrstevníků a prakticky celý volný čas jsme trávili běháním po venku. Bez dohledu dospělých. Občas jsme dělali i dost nepochopitelné věci, někdy i hodně na hraně, jen zázrakem to končilo pouze drobnými úrazy a odřenými koleny.
Když už jsme museli vyrazit na rodinný výlet, tak na rovinu, nikdy se mi moc nechtělo. Víc mi vyhovovala naše parta z ulice a o zámky nebo přírodní zázraky jsem v té době dvakrát nestál. Výjimkou byly občas hrady, protože se mi vždy líbila jejich atmosféra středověku a tajuplna. Určitě v budoucnu zmíním mé oblíbené hrady a to zříceninu hradu Oheb a zříceninu hradu Lichnice. Z obou zřícenin jsou úžasné výhledy do okolí.