Deník I. – 19 – Nakupujeme v Borzně

Originální text

25. května (neděle) 1986

Dnes jsme skoro pořád běhali venku. Hráli jsme několik her: Na schovávanou, vybiku (vybíjenou). Nebo jsme si vzali polystyrén a brousili jsme to o obrubník do tvaru lodiček, já jsem udělal dvě lodičky, jednu velkou a druhou malou. Pouštěli jsme je potom v nádrži po vodě.

26. května (pondělí) 1986

Dnes k nám přijela teta. Donesla nám bonbóny a žvýkačkové cigarety.
To je taky nápad, vyrábět žvýkačkové cigarety. Naštěstí, navzdory této marketingové snaze, jsem celý život nekuřákem. 🙂

FILÍPEK MÁ SVÁTEK!!!!!

27. května (úterý) 1986

Dnes ve škole se šla soudružka učitelka dříve naobědvat, protože půjde na schůzi. Tak dala Miloše, aby zapisoval, kdo zlobí. Miloš napsal (nejdříve) na tabuli:

Jožák, Jakešová

A potom udělal, škrtl čárku a připsal toto:

Jožák+Jakešová=Dubský

S pionýrem jsme jeli na bez (černý).

28. května (středa) 1986

Dnes jsme šli na výstavu (s kreslením). Když jsem šel z kreslení domů, tak hodně pršelo, že ze mě kapala voda. A měl jsem jen tričko, protože jsem myslel, že bude pěkné počasí. Maminka odjela do Brna, kde je veletrh.

29. května (čtvrtek) 1986

Dnes jsme byli na výstavě. Když jsme odjeli, byli jsme si kupovat věci v: BORZNĚ (velkoprodejna veliká skoro jako panelák).

Byli jsme také v ESU (na Borzně).

Tam v ESU je to hodně drahé. Třeba žvýkačky (6Kčs). Já jsem si tam koupil jeden:

• dietní páreček za 6 Kčs ESO. (sice hubený, ale hrozně dobrý)
• jednu smetanu do kávy 2,50 Kčs (ESO)
• čtyři pytlíčku pudinku, jeden pytlík 40 Kčs (normovaný prodej)
  (banánový, malinový, ananasový a vanilkový) – ty čtyři pytlíčky pro Filipa a Davida

Jeden párek pro celou rodinu. 😂😂
Jednu smetanu pro maminku.

30. května (pátek) 1986

Dnes jsme uklízeli.

31. května (sobota) 1986

Dnes jsem si udělal plán zahrady. Povedl se mi. Dodělal jsem loutku. A začal jsem novou loutku.

Slovo autora

S kroužkem kreslení jsme celkem často chodili na různé výstavy konané v divadle Karla Pippicha. Kupodivu jsem se tomu nijak nebránil a jako vždy jsem byl pro vše nadšený. Dneska mě to už tolik nebere.

BORZNA, to je kapitola sama pro sebe. V té době naprosto obrovský nákupní komplex, cituji sám sebe „veliká skoro jako panelák“. Jak se proboha může asi dnešní dítě cítít třeba v OC Chodov, OC Černý Most a jim podobným. Proti nim je Borzna jen opravdu velmi chudý a trapný příbuzný. Ale tehdy …

A kdo nenavštívil ESO, ten jako by ani nežil. ESO, obchůdek s exkluzivním zbožím. Toho minipárečku jsem si v té době tak vážil, takový to byl výjimečný zážitek, že obal z něj stále mám a je nalepen na poslední straně tohoto deníčku. A nebudete tomu asi ani věřit, ale stále je z něj cítit vůně uzeniny.

Dneska nad tím mávne každý rukou, je to úplná samozřejmost, ale tenkrát, tenkrát bylo pro mě velmi výjimečným zážitkem dát si třeba šunku, hermelín nebo tento exkluzivní páreček. A jak jsem si toho považoval. Nezapomenutelný zážitek.