Deník I. – 20 – Ničíme fasádu

Originální text

31. května (sobota) 1986

Dnes jsem si udělal plán zahrady. Povedl se mi. Dodělal jsem loutku. A začal jsem novou loutku.

1. června (neděle) 1986

Dnes jsme skoro pořád běhali venku.

2. června (pondělí) 1986

Dnes jsme měli rodičovské sdružení, ale dopadlo mi to dobře.

3. června (úterý) 1986

Byli jsme s pionýrem v klubovně. Začali jsme na naší zahradě dělat ohniště.

4. června (středa) 1986

Dnes jsme v kreslení dělali knížky (se dvěma stránkami). Soudruhovi se moje líbila.

5. června (čtvrtek) 1986

Iva dostala čtyři trojky.

6. června (pátek) 1986

Dnes Iva našla velikánskou jahodu, dala mi ji, abych si ji snědl. To je tak milé. 😍

7. června (sobota) 1986

Dnes jsme hráli velikánský fotbal. Náš táta se strejdou Láďou, proti nám – já (brankář), Martin, Vláďa, Petr, Iva, Maruška a strejda Petr. Prohráli jsme 7:5.

Ale tak to je opravdu velmi smutný výsledek v takovéto přesile. To bude asi tím, že jsem byl v bráně, tam mi to nikdy nešlo.

8. června (neděle) 1986

Miminka už skoro běhají. Asi jsem si nevšiml, že už dávno nejsou miminka.

9. června (pondělí) 1986

Dnes k nám přijel strejda Pavel.

10. června (úterý) 1986

Dnes jsme stříleli s pionýrem ze vzduchovky. Ale jedna skoro nestřílela, druhá měla citlivou spoušť a třetí střílela vedle o dva centimetry (cm) nalevo.

11. června (středa) 1986

Dnes jsme zase šli s kreslením na výstavu Jindřicha Hégra.

12. června (čtvrtek) 1986

Dnes jsme šli se školou na dopravní hřiště. Večer jsme se dívali na Leopardí ženu (film). To bude asi něco ve stylu Catwoman … no spíš asi ne. 😉

13. června (pátek) 1986

Dnes jsme v nevinně museli jednomu stavbákovi uklízet zeď. A ještě si došel za maminkami, že jsme mu naházeli bahno na zeď. Běhali jsme až do půl jedenácté večer. Potom jsme s Martinem a Ládíkem šli k nám opékat buřty.  Asi již bylo hotové posezení s ohništěm.

Slovo autora

To by mě zajímalo, zda umí vůbec dnešní děcka střílet ze vzduchovky. Já mám doma klasickou zlamovací Slavii, ale děcka o střelbu nemají extra zájem. Já nevím, pro nás to byl dost vzrušující zážitek.

Nedávno jsem ze své Slavie střílel a překvapilo mě, jakou má tahle vzduchovka sílu. Prima “hračka”.

Dnes jsme v nevinně museli jednomu stavbákovi uklízet zeď. A ještě si došel za maminkami, že jsme mu naházeli bahno na zeď.

Tohle si dobře pamatuji, kromě jedné zásadní věci. A to, zda jsme se dopustili tohoto zločinu či nikoliv. Ani bych se moc nedivil, že si to do deníčku nechci přiznat. Je fakt, že pokud ne my, tak kdo?! Jiných podezřelých mnoho nebude.

Nicméně, o co šlo:

Jak jsem již zmiňoval, před našimi řadovkami pokračovala další výstavba řadových domů. Pan “stavbák” zrovna dodělal fasádu na své krajní řadovce. šlo o bílou fasádu s oblázky, které se drhnutím vylámaly a vznikla taková specifická fasáda. Budu ji muset vyfotit a přidat sem do příspěvku, pro jasnou představu.

Je možné, že jsme proti “stavařům” tehdy bojovali. Jako děcka jsme si permanentně hledali nějakého nepřítele. A házení hliněných kuliček na fasádu by mohl být určitý druh války. Pokud to tak opravdu bylo, tak je to samozřejmě smutné. Někdy jsme měli opravdu dost hovězí nápady.

Celá záležitost dostala po letech pikantní dohru, řekl bych až karmickou. V roce 2008 jsem totiž zmíněnou řadovku od pana “stavbáka” koupil. Takže jestli jsem si házel hliněné kuličky na vlastní budoucí fasádu, tak dobře mi tak.