Deník II. – 12 – Mír do příští války
Originální text
18. září (čtvrtek) 1986
Iva s maminkou byly na nákupu. Já jsem byl doma sám.
19. září (pátek) 1986
—
20. září (sobota) 1986
Bojujeme proti Valenťákům.
21. září (neděle) 1986
Udělali jsme s Valenťáky: MÍR
Co jsem říkal?! Byla to prostě složitá doba. Období míru většinou nemělo dlouhého trvání. Většinou jsem se loučili heslem „Mír do příští války“. Asi to máme jako lidstvo prostě v genech.
22. září (pondělí) 1986
Vrátil se nám tatínek z vojny.
23. září (úterý) 1986
Dnes maminka jela do PARDUBIC.
Mám takový dojem, že návštěva sousedního města byla jedinečnou, výjimečnou událostí. Pravděpodobně návštěva, na tehdejší dobu ohromného, obchodního centra Prior. 😂
24. září (středa) 1986
Dnes jsem se hodně učil. Šprte!! 🤓
Iva, mamka, taťka, Filip a David jeli k babičce.
Valenta mi půjčil cyklotriál.
NEPSAL JSEM DO 26. září 1986
No to zase taková pauza není. 😎
27. září (sobota) 1986
Jeli jsme do Bukovky. Potom jsme jeli na kaštany. Vymyslel jsem na to „bombu“. Když to táta hodil na strom, (bombu, tak to tatínek nazval (jistě k mé velké radosti)), kaštany padaly jako když prší.
28. září (neděle) 1986
—
Slovo autora
Nějak už pomalu nadšení psát deník upadá. Zřejmě syndrom vyhoření.
Mám dojem, že jsme neustále stále „válčili“. Jen zřídkakdy bylo období válčení přerušováno krátkými přestávkami míru. S pozdravem „Mír do příští války“. 😅