Deník II. – 8 – Táta má narozeniny
Originální text
17. srpna (neděle) 1986
Dnes jsme jeli ze Seče domů.
18. srpna (pondělí) 1986
Dnes byly tak velké kroupy. Největší kroupa měřila 5cm.
19. srpna (úterý) 1986
Dnes celý den pršelo.
20. srpna (středa) 1986
Dnes jsem dokreslil dvacet obrázků do kroužku kreslení. Ty nám tedy dávali zabrat. 😯
21. srpna (čtvrtek) 1986
Dnes odpoledne jsme byli na houbách. Filípek a Davídek si sedli a říkali: “hoba, hoba” a byli tam tři hříbky. Byli jsme také na hradě Rabštejn.
22. srpna (pátek) 1986
Byli jsme ve městě, abychom tatínkovi koupili dárek, protože zítra má narozeniny.
23. srpna (sobota) 1986
Tatínek má narozeniny. Oslavovali jsme je večer. Sranda je, že je máš až 24.8., ale prostě se slavilo v sobotu, tak má narozeniny v sobotu.
No, tak to mu bylo sladkých 36 let. Bohužel i já jsem již dávno překonal tuto metu. 😲
Tatínek s maminkou pili víno a já s Ivou čaj. Iva si trochu cucla vína, ale nechutnalo jí to. To už ale rozhodně není pravda a vínko 🍷🍷 nám oběma celkem chutná.
A mě i pivo 🍺
Měli jsme pudink se šlehačkou a melouna. To musel být druhý den na toaletě masakr. 😲
Ráno jsme byli na bramborách.
To jsme jezdili na Tři Bubny. Naproti kostelu je vodárenská nádrž a kolem ní se pronajímala políčka, jedno z nich jsme měli pronajato my a pěstovali jsme tam brambory. Dost často jsem tam otročil.
24. srpna (neděle) 1986
Umím se docela dobře šermovat. Několikrát jsem si s Baďou Vackem zašermoval a dopadlo to takto: Když jsem s mečem udělal toto: Tak utíkal.
V těchto soubojích vítězil ten, kdo se uměl projevovat víc agresivněji, až šíleně. To pak naháněl protivníkovi hrůzu a v takových případech je nejlepší obranou zbabělý útěk. Že je to zbabělost? A už vás někdy někdo vzal klackem přes prsty?!
Slovo autora
Tak tady jsou nalepené slíbené vstupenky do letadla v v autokempu U letadla. Návštěvy letadla jsem si vskutku považoval.
Zřícenina hradu Rabštejnek je malá, nenápadná, ale romantická zřícenina.
Doporučuji naplánovat okruh ze Stolan do Deblova a návštěvu zříceniny hradu Rabštejnek spojit s návštěvou lomu zkamenělin a geologicky zajímavé expozice v Deblově. Mimochodem samotná vesnička Deblov má své unikátní kouzlo (zejména u rybníka v centru vesničky).
Krupobití z 18. srpna 1986 je dokonce zmiňováno na serveru e-počasí.cz, dovolím si citovat:
Dne 18.08.1986 se ve Strednich Cechach vyskytla niciva supercela, ktera nezasahla Prahu primo, ale zasazena byla oblast Kolina, a dalsi oblasti ve strednich Cechach. Uz je pomerne slozite dohledat si o tom nejake presnejsi udaje. Mel by byt clanek v caspoise Vesmir (konvektivni boure, nejkasnejsi pohled z vesmiru). Supercela 18.08.1986 prinesla do Strednich cech v pomerne dlouhem pasu kroupy az 12 cm velke Na Kolinsku kroupy velikosti 6-12 cm rozmlatili strechy a zdevastovali lesy okolo. Podle vseho se i vyskytoval silny narazovy vitr. Z par fotek na kinofilm (presne misto a autor neznamy) je videt pomerne masivni rozvinuty CB a shelf cloud.
Zadne radarova data na internernetu z te doby neexistuji, jen par satelitnich snimku supercely s typickym U. Data existuji dostupna jen GSOD z profesionalnich stanic, kterych tolik nebylo, OGIMET s hodinovymi a dennimi pozorovanimi zacina az 28.09.1999. Skody zpusobila supercela obrovske prave ve Srednich Cechach, uz jen kvuli velikosti krup – az 12 cm. Udalost vzbudila tenkrat zajem o konvektivni boure. Noviny tenkrat existovali jen tistene a clanky o nasledcich neni mozne dohledat (navic toho komunisti moc na verejnost asi ani nepustili).
Jen drobná zmínka ohledně vzniku názvu obce Tři Bubny. Jméno obce vzniklo dle pověsti, cituji zdroj: http://obecorel.cz/index.php?page=tri-bubny
K místu se váže pověst ze slezských válek s Pruskem (1740-1745), kdy údajně tři rakouští bubeníci bubnováním přinutili pruského krále k ústupu. Bubny pak zakopali v kostele pod oltářem.
Pro zájemce o delší a literárně zajímavější verzi pověsti, doporučuji tento zdroj: http://povesti.unas.cz/galerie/povesti/05.pdf
Opět si dovolím citovat:
V sedmnáctém století, když krajem táhla pruská vojska, usadili se vojáci také nedaleko vesnice Kočí. Rakouští vojáci se usadili nedaleko od nich na malém návrší. Večer se tři bubeníci domluvili, že i přes přísný zákaz půjdou dohospody. Tam se až do noci veselili, takže když z hospody odcházeli, byli pořádně napití a rozveselení. I rozhodli se, že se půjdou ještě projít. A aby jim bylo veseleji, začali si pro radost bubnovat. Bubnování stále zesilovali, až bylo bubny slyšet do široka daleka. Pruští strážní to zaslechli, zburcovali velitele, až zanedlouho bylo celé pruské vojsko na nohou. A protože byla černá tma, nikdo netušil, co se děje a odkud se blíží nepřítel. Prušáci začali zmatkovat, zahazovat zbraně a prchat směrem ke Chrudimi. Mysleli si totiž, že na ně zaútočilo rakouské vojsko. Všechnu výzbroj tu nechali, v ležení zůstala dokonce generálova zlatá přilba. Naši tři bubeníci zatím došli až do svého tábora, natáhli se do stanu a spokojeně usnuli. Jaké to bylo ráno překvapení pro Rakouské: pruské ležení je prázdné. Hned se rozneslo, že pruské vojsko uteklo kvůli bubeníkům, kteří se vraceli opilí z hospody. Zavolal si je hned rakouský generál, aby zjistil podrobnosti. Naši braši z mokré čtvrti ani nezapírali, dostali hned vyhubováno, ale zároveň dostali pochvalu i medaili za statečnost. Na počest této události zakopali vojáci tři slavné bubny, které zahnaly početnou pruskou armádu, do země a na tom místě vysadili tři duby. Autor: Martin Kolář