Deník III. – 4 – První pusa

Originální text

Už umím plavat. Už zase kecám?! 😄

Seč mi moc rychle utekla.

Zapomněl jsem říci, že jsme udělali soutěž pro dospělé. Udělal jsem moc pěkný diplom. Bohužel vyhráli rodiče Dibelkovi.

19. října (středa) 1988

Hm, koukám že se s tím moc nemažu a psaní deníku se bohužel nadále moc nevěnuji. 🙄

Na tábor jsem se moc netěšil. Ale teď vám opíši vše ze svého deníčku, který jsem tam měl. No to jsem zvědav. 😎

Jen jedno tam není zapsané. Zamiloval jsem se tam. 💘 Líbila se mi Hana …… Byla v chatce s Ivou. Měla mě taky ráda. 💕 Dal jsem jí pusu. 💋Bylo to 4.8.1988 ve 20:45. Byla to moje první pusa za můj život.

Tahle první táborová pusa byla samozřejmě jen taková decentní. 😘
PS. Chudáci Katka a Květa z předchozího tábora. Kdyby tušily, co budu vyvádět na dalších táborech.  😍 Ale strach o ně nemám, oni se jistě neztratily.

Další den jsme odjížděli. No doprčic, zrovna v nejlepším. Proto člověk nesmí váhat a otálet, příležitosti utíkají mezi prsty.

Ale teď vám vše opíši:

1. Den
2. července (úterý) 1988

Konečně jsme přijeli. Prší. Začínáme si rozbalovat věci. Pomalu se kamarádím s kluky, se kterými budu spát v chatce.

Jmenují se:

1. Petr ….
2. Radek ….
3. Já
4. Pavel ….
5. Stolek
6. Malá skříňka
7. Noční stolek

Oběd. Mám dost veliký hlad. Mě chutná, ale ostatní se nad tím ofrňují. To je klasika, my Němcovi sníme všechno, na co přijdeme. Hlad nás naučil.

Večer. Nemohu si zvyknout na postel. Usínám. Ve druhé chatce si ještě povídají. Spím.

2. Den
3. července (středa) 1988

Probudil jsem se v šest hodin. Ostatní spí. Mám hlad. Včelka Mája oznámila, že je čas na vstávání. Snídaně mě velice chutná. Uklízíme si chatu.

Slovo autora

První pusa – to byl pro mě velmi intenzivní nezapomenutelný zážitek. 😍💕
Něco úplně jiného než od mámy. Stále si na to pamatuji. Máte to také tak?!

Hanka z tábora byla krásná holka. Brunetka, krátce střižené vlasy. Byla minimálně o půl hlavy vyšší než já, ale to naší lásce nijak nebránilo. Dokonce jsem našel tohle roztomilé psaníčko:

Pusinka od Hanky byla moc příjemná. A co teprve pořádný poctivý líbání. 💋 To bylo ale až později někdy v patnácti nebo šestnácti. Mimochodem také s Hankou, ale to byla samozřejmě již jiná Hanka. V té době jsem již deníky nepsal, takže lechtivé detaily nebudou. Každopádně si pamatuji, že po prvním líbání jsem byl jak opařený, úplně se mi motala hlava. Hanka se líbat rozhodně uměla a taky to rozhodně jistě nebylo její první líbání. Tenkrát jsem s ní „chodil“ jen asi dva nebo tři týdny, v patnácti ty vztahy neměly dlouhého trvání. Rozchod jsem těžce nesl (rozuměj – asi tak jeden až dva dny trápení). Každopádně jsem rozchod poctivě zapil, jak se slušelo na patnáctiletého chlapa. Dal jsem si na žal v jedné nejmenované chrudimské hospodě asi čtyři piva 🍺🍺🍺🍺 a poté jim bohužel dost silně poblinkal celý záchod. 😩 Pak jsem se dopotácel domů. V hospodě ze mě určitě nemohli mít velkou radost, ten kšeft se čtyřmi pivy se jim moc nevyplatil. Dlouho jsem tam pak raději neukázal.

Dneska nalít alkohol nezletilému je pomalu na kriminál. Nevím, jak to tenkrát přesně bylo, ale asi se to až tolik nehrotilo, před našimi osmnáctiny jsme popíjeli pivko celkem pravidelně. Tím vůbec netvrdím, že bych to podporoval, naopak, až teď později si uvědomuji všechna rizika alkoholismu a zejména jeho negativní vlivy na dospívající mládež.

Drobnou zajímavostí může být, a moji staří dobří kamarádi jistě mohou potvrdit, že i po osmnáctých narozeninách jsem byl spíše dětského vzhledu a pravidelně s v putykách musel prokazovat občankou. Což mě pěkně ztrapňovalo. Před osmnáctinami po mě chtěli občanku zřídkakdy.

Ještě k jídlu. Nevím, jak jste to měli doma vy, ale u nás se vždycky všechno dojídalo. A jedlo se prostě to, co se navařilo, žádný rozmazlování. Pondělky byly „dny hladu“. Za komunismu byly obchody o víkendu zavřené a my jsme tak museli čekat, až táta přijede po práci s nákupem. Nebo spíš až večer po sauně, protože každé pondělí chodíval do sauny. To jsme se pak vrhli, celý hladový, na čerstvé rohlíky jak kobylky.