Deník III. – 7 – Je mi 12 let

Originální text

6. Den
24. července (neděle) 1988

Ráno jsem se probudil brzy. Zapomněl jsem, že budíček je o půl osmé. Mám narozeniny. Škoda, že nemohou přijet mamka a taťka, Filípek a Davídek. Budeme to slavit až doma. Po snídani jsme šli hrát fotbal a stříleli jsme ze vzduchovky. Měli jsme deset ran a bodů celkem 50. Oběd byl dobrý. Je příšerné vedro. Odpoledne jsme běhali honbu za pokladem. Večer je film.

Tábor mi gratuloval k narozeninám.

To pro mě, spíše introverta, muselo být opravdu potěšující, fakt děkuji. 😍
Tak už mi bylo 12 let. 😜

7. Den
25. července (pondělí) 1988

Procvičovali jsme různé hry.

8. Den
26. července (úterý) 1988

Ráno jsme šli na zámek v Častolovicích. V obědu byl pepř. Ale to mi určitě nezabránilo, abych to pěkně všechno snědl. 🤗

Ke svačině byl meloun.

Byla příprava na módní přehlídku. Potom bylo disko. Tancoval jsem s dvanácti holkami a sestrou.
To jsem byl tehdy ještě žádaným partnerem 😊. Pohybově jsem nebyl nikdy příliš nadaný, zejména v tanci. Na tanečních (myslí,, že hned po základní škole) mi říkali, že tancuji jak „prkno“.

9. Den
27. července (středa) 1988

Odpoledne jsme byli na vojně. Vyzkoušel jsem si vysílačku. Večer byl film. V noci příšerně pršelo.

10. Den
28. července (čtvrtek) 1988

Ráno byl branný závod. Nevím výsledky. V kuželkách jsem obsadil 2. místo.
To je pěkné. Skoro začínám mít pocit, že jsem takový vítězný typ.

11. Den
29. července (pátek) 1988

Dnes jsme měli celodenní výlet do Vamberka. Tam jsme šli do kostnice a ve sklepě jsme viděli vysušené lidi – mumie. Byli jsme taky na koupališti. Krásně jsem si zaplaval. Jídlo jsme si vzali do pytlíku. Zpátky jsme jeli přecpaným vlakem. Někteří museli jít pěšmo. Rozuměj pěšky. 

Vrátili jsme se v šest hodin. Večer byla beseda s VB. Položil jsem jim dvě otázky:

Který cvik je pro psa nejnáročnější?

Za kolik vražd je trest smrti? To je důležitá otázka, dobré znát odpověď. Ani nechci pomyslet, co se mi honilo hlavou a jaké plány jsem v duchu asi spřádal. PS. Na jejich realizaci každopádně nedošlo. 😏

Moc se mi beseda líbila.

Slovo autora

Pamatuji se, že na jiném táboře měli takový prima zvyk ohledně oslav narozenin. Oslavence chytili, popadli ho za ruce a nohy, odnesli jej k řece, rozhoupali a hodili jej tam. Říká se tomu „narozeninové hobla“. Byl jsem tenkrát dost nervózní, aby se moje narozeniny neprovalili. O tenhle ceremoniál jsem opravdu nestál. 😲 Rozhodně bych se spokojil třeba jen s gratulací „všechno nejlepší k narozeninám, hlavně zdravíčko“. 🎂
Možná bude ten tábor v některém z dalších deníků.

PS. Díval jsem se na internet ohledně kostnice s mumiemi a zřejmě jde o Kostel Svatého Prokopa ve Vamberku, nicméně tato expozice je pro veřejnost zřejmě již nepřístupná.