Deník III. – 8 – Tábor končí

Originální text

12. Den
30. července (sobota) 1988
Odpoledne jsme měli výcvik kosmonautů.
Tak to by mě zajímalo, jak probíhal. Určitě jsem se již mnohokrát zmínil, že z čehokoliv, co se jen trochu točilo, mě bylo vždycky strašně blbě.
Asi bych si pamatoval, kdybych vyzkoušel Aerotrim – atrakce simulující stav beztíže.

Po večeři byl pohádkový večer. Hrál jsem Červenou karkulku (moderní). Bože!! Proč?! Ale v dnešní diverzitní době to je jenom plus. 😏
Ostatní z oddílu obsadili jiné role.
Normálně si nepamatuji z toho představení ani za mák. Přitom to musel být pro mě, jako introverta, psychicky vyčerpávající výkon. 😛

13. Den
31. července (neděle) 1988

Skoro celé dopoledne byl zápas ve fotbale se Sklenářkou. Vyhráli jsme.
Zbývající čas jsme věnovali kosmonautice.

14. Den
1. srpna (pondělí) 1988

Tento den bylo vedro. Byl jsem vlajková četa.
Měli jsme úklid tábora. Po obědě jsme plnili odpolední zaměstnání. Večer hasili požárníci oheň. Ukázali nám výstroj. Potom byl film.
Mrkněte na foto originálu deníku. Trochu mě šokuje, jak i ve dvanácti letech jsem měl velkou zálibu v psaní tvrdého „Y“ – Po obědě jsme plnilY odpolední zaměstnání. Večer hasilY požárnícY oheň. UkázalY nám výstroj. 🤓

15. Den
2. srpna (úterý) 1988

Dnes byla olympiáda. Vůbec jsem se neumístil.
A kruci!! To je doufám nějaká naprostá výjimka. 😕
Iva dostala diplom za 2. místo v hodu krikeťákem. Ale podle pravdy není její.
Copak, že by házel někdo za ni v zastoupení?! 🙄
Odpoledne jsme strávili na koupališti.
Večer se promítal film „Iva v útoku“. Jak příhodné! No jo, jenže ve skutečnosti se ten film jmenuje „Ivana v útoku“, ale to je jen drobný detail.

16. Den
3. srpna (středa) 1988

Kluci jsou na mě naštvaní. Škoda, že jsem se víc nerozepsal a nezaznamenal víc detailů. Moc by mě zajímal důvod. Třeba je štvali moje úspěchy u dívek (u Hanky). 😊
Stále prší. Promítali jsme si film Na pytlácké stezce.
Večer Kuřata na cestách. To bude určitě boží film. 😏
Byli jsme v klubovně.
Večer jsme se s Liborem tajně schovali do Ivančiny chatky. Tam nás chytila jejich vedoucí.
Jééé, to jsme teda lamy, nechat se načapat. Ale co, stejně se blížil konec tábora a nějaké trestné body nás už nemohli rozhodit. 😎

17. Den
4. srpna (čtvrtek) 1988

Ráno jsme šli s Liborem zase do chatky č. 7. Ale povídali jsme si oknem. Chytil nás Monhart (hlavní vedoucí).
Pánové, také jste se tajně plížili po táborové večerce za holkami na jejich chatky? Skvělý zážitek, že? Takové malé dobrodružství. 👍
Balíme si, protože zítra odjíždíme.
Večer jsem dal HANĚ pusu. Budu si s ní dopisovat.

18. Den
5. srpna (pátek) 1988

ODJEZD.

6. srpna (sobota) 1988
Slavili jsme narozeniny.
Pojedeme k babičce.
Budeme až skoro do konce prázdnin u babičky.
K babičce do Slatiňan. No tak to měli rodiče celé léto docela super veget! 😁

Slovo autora

Škoda, že jsem se již nikdy s Hanou nesetkal. Opravdu jsem ji miloval. Přitom nebydlela zase až tak daleko. Jen v Chlumci nad Cidlinou. To je asi 40 km od Chrudimi. Ale pro dvanáctiletého kluka nepřekonatelná vzdálenost. Ale ono nakonec lepší, zůstala jen příjemná romantická vzpomínka.

Ohledně tábora mě překvapilo, že hlavní táborový objekt – vila Mírov, je již jen pouhou ruinou. Nevím, zda se mi podaří dostat poblíž, ale tato lokalita bude jedním z cílů mých dalších výletů, tak snad sem dám pak víc fotografií.

AKTUALIZACE 4.12.2021: Někdy v průběhu září letošního roku jsem si skutečně výlet do Kostelce nad Orlicí udělal. Vymysleli jsme si tam pěkný cca 100km cyklo okruh, se zastávkou právě na Mírově.
Bohužel to pro mě bylo zklamání, vůbec nic jsem nepoznal, vila jako taková byla zbourána a celý objekt je oplocený, nic moc jsem neviděl a reálně nebylo ani co vyfotit. Holt nic netrvá věčně, jen vzpomínky zůstaly.