Deník IV. – 4 – Jdeme na bruslení

Originální text

Ivy deník (str. 1)

Zaznamenává tutéž událost jako můj deník č. 3 na první straně.

Slouží k porovnání a prohlídce pravopisu Ivy. Tuto stranu mi sama dala.

První strana prvního deníku Ivy. V originálním znění: „Ivančinýho“ – to je taky sranda. Hlavně, že hodnotím její gramatiku. Z textu cítím určitou škodolibost, jak si z jejího pravopisu dělám srandu, zřejmě jsem si neuvědomoval, že chodila teprve do druhé třídy. A popravdě, když tak vidím svoji gramatiku, tak so dost často také divím. 🙄

II. A. – 7 let – 8 let
Dnes jsme venku tak dlouho. A taky jsme taky byli na hřbitově a tam jsme skotačili dokud nepřišel hrobař. Potom jsme byli doma sami a za chvíli přišli Dibelkovi.

„Skotačili na hřbitově“, to nevymyslíš. To by mě zajímalo, jak to asi vypadalo. Myslím, že nás hřbitov přitahoval svojí tajemností, možná také chutí zakázaného ovoce.

5. listopadu (sobota) 1988

Ráno jsme si s Ivou hráli. Nejdříve stolní fotbal a potom „Z pohádky do pohádky“.

No jo, kdepak nějaký mobily a počítače … zajímavá doba.

Já a Iva šla po obědě na bruslení. Iva tam chtěla jít co nejdříve, celá hrrr. Mě se tam však moc nechtělo. Ale Iva taky chtěla dřív odejít. Já jsem si pěkně jezdil na bruslích. Byla tam fronta na vstupenky a ještě větší na čaj.

Asi ve čtvrt na pět jsme šli domů.

Dávali v televizi Janu Eyrovou III. díl.

Připravovali jsme se na opékání buřtů. Já jsem si buřta pěkně nařezal. Byl doopravdy moc dobrý.

Takto nařezaný:

To je úplně technický výkres – nárys včetně bokorysu. No a samozřejmě jej takto nařezávám i nyní – co se v mládí naučíš … 😎

Slovo autora

Na bruslení jsme chodili celkem často, většinou celá parta děcek, bez rodičů, alespoň co si vybavuji.

Pamatujete si na ten vyhlášený čaj se specifickou jakoby rumovou příchutí?! Ten vždycky během pauzy opravdu potěšil. To byla vůně a chuť. 😛

Zmíněný seriál „Jana Eyrová“ se dočkala mnohočetného zpracování, jak ve formě filmů, tak i seriálů. Předpokládám, že my jsme sledovali verzi seriálu z roku 1983.