Deník IV. – 6 – Kladení věnců

Originální text

O velké přestávce jsem se šel domů převléknout, protože byl tělocvik. Ale po jedné hodině jsme měli “kladení věnců”. Takže já jsem tam byl v teplákách. Musel jsem se schovávat za ostatní děti, aby mě neviděla některá soudružka učitelka nebo dokonce ředitelka, která tam stála.

To si umím docela živě překvapit, navíc já byl dost stresař, ale asi se není čemu divit, myslím, že bych dostal slušný „pojeb“. Minimálně poznámku. Někde se něco nepovedlo v organizaci mého dne a bůh ví, kde se přesně stala ta chyba, že jsem skončil v teplákách na kladení věnců.

Trochu tam poprchávalo a mě byla trochu zima. Píchalo mě stále levé ucho. No kruci, to je teda den. Život se se mnou nemazlil. 😎

Že mám tepláky, na to se nepřišlo, a to je dobře.

Chtěl jsem pozorovat jednu holku, kde bydlí, ale nemohl jsem ji najít v tom houfu lidí. Mám ji trochu rád. Snad se mi to povede zítra.

8. listopadu (úterý) 1988

Dnes ráno jsem měl od 07:00 masovou tělovýchovu. Hráli jsme vybiku (vybíjenou).

Šel jsem potom do školy. Máme do půl druhé.

Když jsem přišel domů s Petrem, šel jsem na pionýra. Tam jsme hráli do večera vybiku.

Když jsem šel domů, byla tma. Věra … a Vendula … si ze mě dělali srandu během cesty. To jsou potvůrky. 😊

Teď dávají pěkné večerníčky: Jen počkej, zajíci!
Tentokrát to byl díl „Karneval“ (8.díl – Nezapomenutelný karneval)

Ve 20:00 dávali seriál Robin Hood, má jedenáct dílů. (zřejmě již ta třetí série)

9. listopadu (středa) 1988

Včera jsem se neučil, protože dnes mám branný kurz. O těchto hodinách se učíme například, jak se chránit proti biologickým bojovým prostředkům, proti omrzlinám, popáleninám atd.

Slovo autora

Nevím jak vy, ale já jsem vybíjenou miloval. Byl jsem mrštný jako lasička, rychlý jako gepard. No minimálně jsem tak sám sebe viděl. Jaká byla realita si už moc nepamatuji.

Hraje to ještě dneska vůbec někdo?

Pane bože, pamatujete si ty branný kurzy. Jak se například připravit na atomový útok. To bylo dobré placebo. Jestlipak dnešní děti vědí, jak si správně lehnout, aby vás ta atomová puma vlastně jen tak lehce lízla?! A nesmíme zapomenout nasadit na boty pytlíky od mléka a zajistit je gumičkou. Pak pláštěnku a jsme téměř dokonale chráněni.

V případě chemického útoku musíme mít připravenou masku. U ní nás nejvíce zajímalo, zda bude s chobotem nebo bez.

Kdepak, na nás si imperialisti nepřijdou. My jsme na útok připraveni.
Ještě že jsme neměli šanci si to zkusit v praxi, asi by nás to lehce překvapilo.

Na toto téma dokonce vznikla i expozice v Muzeu policie v Praze. Jeho krátké představení je zde:

Jen počkej, zajíci! – 8.díl – Nezapomenutelný karneval