Deník V. – 10 – Ruční fotbálek
Originální text
19. prosince (pondělí) 1988
Pokračování z předchozí stránky, kdy jsme byli na návštěvě u babičky (Budíkové)…
Prohledal jsem obě dvě zásuvky ve stole.
Našel jsem moc pěkných a starých věcí:
- Seznam všech pokladů, co jsem našel je na předchozí straně. Pokračování:
- A hlavně jsem našel fotbalisty
To je taková hra. Taťka mě ji naučil.
Malí fotbalový míček vypadá takto: Je to vlastně hranol, který má seříznuté hrany.
Jednu polovinu míče natřete třeba na červeno a druhou třeba na modro, nejlépe podle toho, jaké máte hráče.
Vyrobit hráče je složitější.
Když byl můj taťka malý, tak si je kupovali.
Ale teď se už asi ani nevyrábí.
Proto vám je nakreslím.
Slovo autora
Tenhle ruční fotbal byla taková fajn blbůstka. Jak se to hraje je asi zřejmé z obrázku. Hráč má jednu nohu pohyblivou – protáčí se dokola. Do míčku kope hráč, jehož barva je zrovna na horní straně míčku. Jednou rukou si podrží podstavec hráče a druhou rukou „kope“ pohyblivou nohou. K dispozici byly i branky s brankáři. Každopádně dát gól bylo technicky značně náročné.
[…] Když kluci leželi v postýlkách, hrál jsem poprvé s taťkou fotbal. Míněno ten ruční fotbálek, který popisuji v příspěvku Deník V. – 10 – Ruční fotbálek. […]