Deník V. – 13 – Kamarádi z naší ulice
Tak tohle si zaslouží trochu víc pozornosti …
Tak mí kamarádi jsou jasní – Iva, Filip, David, Petr, Maruška, Lenka.
„Trochu kamarádi“ nebo „trošku kamarádi“ jsou všichni zbývající, asi bych to dál nerozpitvával.
Zajímavý je komentář „Ale Vacek (Vláďa) ani Katka nejsou mí kamarádi.“ 😂😂
To samozřejmě nebyla vůbec pravda. To záleželo na situaci a zrovna na mém aktuálním mentálním rozpoložení ten den, kdy jsem psal ten deník. 😍
Vzpomínky – okénko do minulosti
Když jsme byli malí, tak ani nevím co jsme dělali. Jen trochu. Když tady bylo pole a léto, běhali jsme v poli, dělali cestičky a místnosti i takové tajné místnosti. Chodby jsme dělali tak, že jsme svázali rostoucí klásky obilí. Ale většinou se stejně rozvázali. (Petr to má na filmu)
Když nám bylo asi 5-6-7 let, začali tam stavět domy, protože to pole nedávalo moc úrody.
To je samozřejmě nesmysl, ale musel jsem si najít nějaký důvod, kterým by se výstavba obhájila. Já jsem totiž již od ranného dětství ekologicky zaměřený a zastavění hodnotné orné půdy mě značně trýznilo. Prostě takový malý ekoterorista. 😎
Bylo nám strašně. Začali jsme stavbákům i škodit. Je to už dokonce zachyceno trochu v mých nejstarších denících. Například v těchto příspěvcích:
Deník I. – 7 – Kaluže a bláto
Deník I. – 20 – Ničíme fasádu
Tím se umožnilo (díky získanému materiálu) stavět bunkry.
Já bych každopádně naši záškodnickou činnost příliš nezveličoval. Zase takový spratci jsme ve skutečnosti nebyli (doufám).
Originální text
21. prosince (středa) 1988
Jsem stále doma. Zabalil jsem si všechny dárky, které mám.
Stejně je to takový lepší pocit někoho obdarovat než sám dar přijmout, že?!
Nejpozději ve dvanácti letech jsem tedy již vymýšlel dárky pro rodinné příslušníky.
Díval jsem se na Vegu. Dávali tam také Toma a Džeryho (Tom and Jerry).
Mamka mě chtěla odvézt na klavír, přestože jsem nemocný, ale rozmyslela si to.
No to byl teda taky nápad. Paní učitelce bylo rozhodně přes 80 let a moje angína ji mohla klidně zabít. 😲
Slovo autora
Hrátky v poli si velmi matně pamatuji. My jsme byli tenkrát prckové a obilí v té době bylo relativně vysoké (dnes je již vyšlechtěno tak, aby dorůstalo výšky cca půl metru, aby se nelámaly klasy). Takže jsme si v obilí přidali jak v pralese nebo v bludišti. Prostě super zábava. A že jsme trochu obilí poničili mě kupodivu tenkrát ani moc netrápilo. 😏