Deník V. – 19 – Otrava jídlem
Originální text
4. ledna (středa) 1989
Psali jsme z matematiky.
Dostanu 5 jako býk.
Takže na vysvědčení budu mít na 85% za 3.
Naštěstí ještě záleží na pololetní písemce.
Klavír odpoledne odpadl. Takže kdybych to věděl dříve, mohl jsem jít na pionýra.
5. ledna (čtvrtek) 1989
Dnes nás bylo ve škole 17. Normálně nás je 40. Nikdy jsem si neuvědomoval, jaký to je masakr!! Čtyřicet studentů v jedné třídě! 😲
V 7.B. jich je také 17. Jsou dohady o tom, že je to po zkaženém mase, které bylo včera. Nebo také prý po pudinku. Všem je špatně a zvrací. Ve škole bylo špatně ještě některým dětem. Před odpoledním vyučováním šli někteří domů.
Mě bylo špatně večer. Taky jsem jednou blinkal. 👽
6. ledna (pátek) 1989
Ráno přišel ke škole také John a Jake (použiji raději smyšlená jména, aby z toho nebylo po letech nějaké halóó). Jake se nechal přemluvit a šel s Johnem domů. Šli vlastně za školu. Protože na jeden den nemusíme mít potvrzení od lékařky, řeknou doma, že je bolí břicho. No prostě jen využili příležitosti, že většině žáků bylo špatně, a tak se s tím svezli. Jen já, blbeček, šel poctivě do školy. Proč?! Protože mě přeci škola baví. 😨
Ve škole nás bylo 15. V Béčku 25. U lékařky prý přibylo 200 dětí (z naší školy).
Odpoledne jsem byl poprvé v kroužku Historik – archeolog.
Potom jsem šel s Péťou N. domů.
Dopsal jsem si „kouzelníka“.
7. ledna (sobota) 1989
Dnes ráno byl na silnici led. Ráno jsme šli k babičce Budíkové.
Sluneční vrch je prý v Žamberku. Potřebujeme to do Historika – archeologa.
Ať hledám, jak hledám, tak jsem žádný „Sluneční vrch“ u Žamberka nenašel. Je fakt, že jsem tomu hledání tolik nedal, ale stejně.
Uklouzali jsme si na nájezdu klouzačku. Klouzali jsme se skoro celý den. Na ledě jsme trochu zlobili Ivu. Začalo také chumelit. Koulovali jsme se.
Petr a Ondra Ž. se zase hašteřili. Petr 7.B., Ondra 1.B. To je rozdíl. No, to trochu je. 😁
Večer začalo poprchávat a klouzačka nejezdila.
Slovo autora
Na klouzačce na našem nájezdu jsme dokázali blbnout hodiny. Maminka trochu s nelibostí hleděla na to, že jsme si vybrali zrovna náš nájezd. Ale když ten náš nájezd byl prostě pro klouzačku ideální. 🙂
Začalo mrznout a my poctivě nájezd zalévali kbelíky s vodou. Po nějaké době jsme měli dokonalý ledový povrch, který se klouzáním ještě hezky dobrousil. Perfektní zábava. V partě jsme si na klouzačce vždycky hrozně zablbli.
Kroužek Historik – archeolog, to bylo něco pro mě. Historie mě vždy velmi zajímala. V tomto kroužku jsme se hodně zaměřovali i na historii města Chrudim. Zajímali jsme se o staré domy na náměstí, které mají sklepy až tři patra do hloubky, některé jsou ve spodním patře zaplavené. Minimálně jeden z domů býval otevřený pro veřejnost jednou za rok během zářijového Dne otevřených památek.
Také nás velmi zajímali údajné tajné chodby pod náměstím. Spekulovali jsme o některých vstupech, které do těch tajných chodeb vedou. Například vstup v houští do Novoměstské kašny.
Nebo vstup mezi sochami králů.
Oboje je zřejmě nesmysl.
PS. Během základní vojenské služby (šel jsem až ve 23 letech po ukončení vysoké školy) jsem přepsal knihu od JUDr. Jiřího CHARVÁTA Stará Chrudim. Nadšení do chrudimské historie mě neopustilo ani později.