Deník V. – 20 – Přepadení

Originální text

8. ledna (neděle) 1989

Nepíši až do 17. ledna 1989
Už to zase začínám flákat. A asi jak stárnu, tak čím dál tím méně obrázků.

17. ledna (úterý) 1989

Měli jsme s pionýrem bál. Pil jsem TOP TOPIC.
TOP TOPIC mi moc chutnal. Rád jsem zkoušel nové věci a TOP TOPIC byl svého času celkem hit.
Celkem pěkný článek o této „přírodní“ limonádě – Hroznová limonáda TOP TOPIC.

18. ledna (středa) 1989

Nějaký …. zmlátil malého Vládíka. Sebral mu verzatilky a čínské pero. Chtěl po něm peníze. Vláďa (6. třída) brečel.
Mě se ten …. ptal, jak se jde na autobusové nádraží. Chtěl po mě 2 Kčs. Taky kolik je hodin.
Na mě si netroufl, asi se lekl mé vysportované postavy. 💪

Večer přišel za mnou strejda Vláďa a říkal mi, že za mnou přijde VB.
V noci jsem si napsal na papírek všechno, co jsem si o cikánovi pamatoval. Abych na nic nezapomněl.
To je dobře. Základem je kvalitní příprava. Ono se to navíc dost podceňuje, ale podívejte se na křivku zapomínání. Vždyť já si už ani pořádně nemohu vzpomenout co bylo včera …

19. ledna (čtvrtek) 1989

Stále jsem čekal, až pro mě přijedou. Přijeli až poslední hodinu. Zrovna při ruštině.
Je fakt, že jejich příjezd si matně pamatuji. Když přišli do třídy a vyzvedli si mě. Připadal jsem si strašně důležitě, a i spolužáci na mě hleděli s určitým respektem. Alespoň jsem si to namlouval. 😎

Ptali se mě, kdy jsem se narodil a nějaké věci ohledně jeho popisu. Ještě si ode mě vzal ten papírek, který jsem psal včera. Ale já jsem nevěděl, že mi ho vezme, proto tam mám hrubky.

Řekl jsem mu, aby také zavolal Věru …. a Vendulu ….

O přestávce se na mě nahrnuly děti. No byla to prostě velká vzrušující událost. 😲

Vendula mi řekla, že řekne dědovi, protože ten pracuje u autobusového nádraží, aby se zeptal, jestli řidič neviděl nějakého ….

Odpoledne jsem s Péťou hrál šachy, ale David nám je rozházel.

Byla u nás taky babička ze Slatiňan.

Přivezla nám bramborové placky, čokolády a bonbóny.
Ty bramborové placky jsme úplně milovali. Krásně opečené na elektrické plotně. Luxusní chuťovka. 😋

Slovo autora

Možná jen zmíním, že pro Vládíka to musel být dost traumatizující zážitek. Jedna věc je, když se pereme mezi sebou jako kamarádi a druhá věc je, když tě někdo takhle přepadne. Jistě musel mít i strach o život. Člověk nikdy neví, jestli agresorovi nehrábne a nevytáhne nějakou kudlu.

Docela by mě zajímalo, jak to vlastně tenkrát celé dopadlo … 🙄

Víc tady otázku česko-romského soužití raději nebudu rozebírat.