Deník V. – 3 – Sněhový trpaslík

Originální text

Petr mě potom ukázal svého svítícího sněhuláka.
Já jsem si ho potom také postavil. Zevnitř je dutý.
Trpaslíček (svítící sněhulák) vypadá takto:

Se shora vypadá tímto stylem:

Musí být ale na tuto stavbu mokřejší sníh.

Mamka přišla domů a večer vyváděla jako pominutá, že máme fasádu od koulí.
A vinu svalovala pořád na mě. A přitom jsem v tom byl naprosto v nevinně. 😇
Tak jsem odešel z kuchyně.
Když už jsem usínal, maminka mi dala pusu. Tak nakonec všechno dobré. 🙂

4. prosince (neděle) 1988

(píši večer)

Dnes přišla velká obleva. Bylo asi +6°C.
Můj trpaslíček svítící si dosvítil poslední svíčku a do večera z něj zbyli jen trosky.

Odpoledne se mi zdálo, že to přečká, ale nepřečkal.
Velký sněhulák se zřítil (v zahradě) přímo na lucernu. Takže to taky nepřečkal. Zítra se pokusím dát dohromady alespoň jeho.

Dneska jsme vůbec nešli ven, protože bylo nevlídné počasí.

Dávali Robinson Crusoe.
Buď to byl již ten film z roku 1988 (Velká Británie / USA) nebo možná starší z roku 1972 (Sovětský svaz) – to je zřejmě pravděpodobnější.

David rozbil sklo u skříně. Mamka se příšerně zlobila.
No neměla to s námi jednoduché. Ale jak se říká … „malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti“. 😏

Slovo autora

Tak asi nikdo nemohl čekat, že soutěž ve střelbě do komína bude probíhat takhle: hodím první koulí, trefím se, vyhrál jsem, konec soutěže. No tak podle toho ten náš rodný dům také vypadal, že. Ale tak byl to jen sníh a jednoho dne jistě roztál. A podle dalšího dílu, tak hned následující den.
A pokud to byl čistý sníh bez bláta, tak se zase až tak moc nestalo.

Každopádně zamrzí, že se mnou nesdílela radost z vítězství. Možná jsem ji mohl předat svoji výhru, pokud jsem ji mezitím nestihl vypít, to by jistě ocenila. 🤓