Deník V. – 9 – Návštěva babičky Budíkové

Originální text

18. prosince (neděle) 1988
Jsem stále nemocný. Mám teplotu: nejvyšší 38,3°C nebo 38,4°C.
Ale už je mi lépe. Není mi taková zima.
Tak dnešek jsem také proležel. Zítra nejdu asi do školy. Prý „asi“ … 😂

19. prosince (pondělí) 1988

Dneska jsem neměl ani teplotu, nic mi nebylo, kromě bolení v krku.
Tak jsem šel k doktorce. Ta mi řekla, že mám zhnisané mandle. Dostal jsem prášky – Penicilin. Až do pátku jsem doma. V pátek jdu na kontrolu.

A v sobotu je zrovna Štedrý den. Mám já to ale štěstí.

Stavili jsme se potom na Borzně.
V papírnictví jsem koupil Filipovi a Davidovi pod stromeček lampiónky.
Mají tam i dva nové kouzelníky. Třeba je dostanu pod stromeček. Šlo o sadu jednoduchých kouzel.

Potom jsem zůstal u babičky (Budíkové). Tak jsme jí říkali, když jsme byli malí, protože můj děda a její manžel opravoval budíky. Prostě byl hodinář (prakticky již téměř zaniklé řemeslo)

I teď, když děda umřel kvůli kouření, ji tak někdy říkáme. Např. „Pojedeme k babičce budíkový“?

Odpoledne si pro mě přijedou rodiče. U babičky (chrudimský) (to je další pojmenování babičky budíkový) jsem si četl knížku Poslední permoník a dvakrát jsme hráli „Člověče nezlob se“ a taky karty (Prší) na dva sety. To skončilo 1:1. Jeden set je deset her.

Taky jsem prohledal obě dvě zásuvky ve stole. Já byl vždy velmi zvídavý a zajímal jsem se o historické artefakty. 🙂

Našel jsem moc pěkných a starých věcí:

• Inkoustovou tužku (když se nasliní, píše jako pero) (fuj)
• Dvě železné trubičky od baterek
• Dokonce i dřevěnou cívku, která se už dávno nevyrábí. Dá se z ní vyrobit „traktůrek“
• Železné letadélko (taky se už nevyrábí)
• Starý sešit (občanskou nauku, je ještě ke všemu babičku, psala do něj tuží, desky jsou různě pěkně jemňoučce poškrábané a jsou tvrdé; také bych si jej už nikde nekoupil)
  tady má někdo smysl pro detail
• Železná kolečka navlečená na provázku a pěkně zvoní
• Staré noviny a pár časopisů
• Kalendář z roku 1976 (to jsem se zrovna narodil)
• Karty
• Pexeso
• Různé staré tužky
• Dvě taťkovi pálky na ping pong
• Krabici od „Člověče, nezlob se“
• A hlavně jsem našel ….. to se dozvíte až na další stránce 😏
  

Slovo autora

Oba moji dědové zemřeli na následky kouření. Oba byli značně silní kuřáci. Dožili se cca 64-66 let a poslední měsíce jejich životů byly hodně smutné.

Děda budíkový (chrudimský) měl zkornatělé žíly na nohou a z tohoto důvodu mu byly obě nohy amputovány. Nicméně mu to život příliš neprodloužilo.

Děda slatiňanský, ten utrpěl mozkovou mrtvici a poslední rok nebo dva roky přežíval spíš jen ve vegetativním stavu. Hrozný. 😔

Takže kouření – velmi špatné rozhodnutí. Možná že i díky těmto zkušenostem nemáme v rodině jediného kuřáka.

No, ať nejsem jenom negativní, tak pojďme lehce zavzpomínat na oba dědy.

Děda slatiňanský byl dost pedant a každého spíš jen sekýroval. (a pak, že nebudu zase negativní). 😁
Nicméně, musím přiznat, že mě si velmi oblíbil a kupoval mi spoustu zajímavých věcí po kterých jsem skutečně prahnul. Například kalkulačku Casio, již zmíněnou v tomto příspěvku – Deník I. – 8 – Vypalování kuliček.

Nebo knihy věnující se tématice vesmíru, hvězdářství apod.

Také mi kupovat dost plastových stavebnic modelů letadel, již zmíněno v Deník II. – 5 – Prázdniny u babičky. Takže dědu slatiňanského si celkem dobře pamatuji.

Horší to je s dědou budínským (chrudimským). Ten umřel dříve, když mi mohlo být cca 3-5 let. Nepamatuji si ani jeho pohřeb.
Na něj mám vzpomínku pouze jednu:
Hraji si s kyvadlovými hodinami, pravděpodobně šlo o ty krásné – s vyskakovací kukačkou, na řetízcích visí šišky (závaží) a já za ně tahám….
Děda mi říká „nech je na pokoji, ať je nerozbiješ“. Nicméně, mě hodiny nadále velmi zajímají, a tak si s nimi hraji dál. Děda mě opět varuje … „nech je být, nebo dostaneš na zadek, že na to do smrti nezapomeneš!“. No a vzhledem k tomu, že jsem si tuto vzpomínku dobře uchoval, tak si asi domyslíte, jaké bylo pokračování tohoto příběhu. 😏

Takže ano, dědo, měl jsi pravdu, a díky tomu si tě alespoň trochu pamatuji, takže děkuji. 😘